Květen 2016

I wish...

25. května 2016 v 20:40 | Dalia
Zduř guys,

píši po tak zkurveně dlouhé době, protože jsem byla v nemocnici na operaci s tou zlomenou rukou a zároveň moje tvůrčí schopnosti byly omezeny na bod nula. Nyní to ovšem není o moc lepší, ale řekla jsem si, že co bych to pro vás (čtenáři 0-0 prd) neudělala. Každopádně v mém extravagantně všedním životě teenagera se nic moc nezměnilo. Zesvětlila jsem si vlasy, koupila si nový kraťasy a triko a začetla se do knihy "Hledání Aljašky". Většina lidí si teď bude myslet: No joo, Green, holčička si myslí, že je teď in, když čte Greena. pro mě jsou ALE knihy Johna Greena srdcovkou již dva roky, takže Shut up. Přemýšlela jsem, že bych si opět sepsala wishlist věcí, které si přeji, aby se staly. Inu, jelikož vím, že jsem kripl a vím, že je stejně nedodržím a nesplním, tak tu nastává otázka, zda má vůbec cenu je sepisovat, ale jelikož se mé priority od mých 15ti, kdy jsem byla ještě kid (to jsem i teď) trochu změnily, tak si myslím, že by bylo celkem zajímavé si jich tu pár jen tak pro pobavení sepsat.


Málem jsem umřela?

17. května 2016 v 15:14 | Dalia
Ahoj lidi,

hned na začátek se vám chci omluvit, zda tu budou nějaké gramatické chyby, píšu tento článek jen jednou rukou, protože ta druhá je zlomená na padrť, takže tento článek budu psát kurva dlouho a určitě s kurva velkýma chybama. Tak jen tak pro začátek.

Chci být nezapomenutelná

13. května 2016 v 22:53 | Dalia
Vítám své čtenáře (haha, máš jednoho blbečku)... Zdravím Dewey :D

Ale ne, teď vážně... Sedím v pokoji, na měkké posteli, poslouchám Alt-J a tak nějak rozmýšlím nad tokami mých myšlenek, které nejdou zastavit, prolínají se do sebe a tvoří spleť, která vypadá jak chuchvalec nití a nejde rozmotat. Huh, asi bych neměla pít. Každopádně jsem ani ve snu nečekala, že mi psaní "deníčkového" blogu nějak pomůže s mým psychickým ... psychopatickým stavem.

Dalia si stěžuje na facebook

12. května 2016 v 9:06 | Dalia
Zduř guys,

dneska to bude takový článek od ruky, protože jsem ve škole a dostala jsem chuť polemizovat nad šílenostmi. Například fakt, že vůbec nestíhám konečnou práci, kterou mím zítra odevzdat, nebo že se mi vůbec nedaří opravit si jisté předměty, jejichž učitele bych nejradši prokopla oknem ven do prostoru, ovšem... škoda skla. Tak tu tak sedím a píšu tento velmi procítěný a určitě nahorázně kvalitní článek. Každopádně bych se tu mohla vyjádřit k problematice, která sužuje mé vědomí již řádky týdnů, ne-li měsíců. Facebook.

Výplod nesmyslné Dalii

9. května 2016 v 21:37 | Dalia
Zduř guys,

docela se divím, že píšu dva články za sebou po poměrně krátkém časovém úseku, to je kurva divný a popravdě mě to děsí, ale asi jsem se do toho blogování dostala. Věřte nebo ne, mám ještě jeden blog, kde vystupuji pod svým pravým jménem a přidávám tam články o kráse, módě, mých názorech a ostatních píčovinách, ale asi ho zruším, protože a jelikož... To prostě nejsem já. Víte... už asi přes rok sleduji takové ty "jůtůbery" a svým způsobem se mi to líbí a chtěla bych žít takový život, jako oni. Psát beauty blog, mít miliony sledovatelů atd atd. Ale postupem času (asi 2 týdnů... kecám, asi 5 minut) si říkám, že k čemu mi to bude, když mě to nebaví, nenaplňuje a nějak se k tomu prostě nemám. Ano, možná jednou tomu přijdu na chuť, neříkám, že ne, ale momentálně se vtom nevidím, prostě ne.

Na úvod ze života psychopata

7. května 2016 v 12:12 | Dalia
Zdravím všechny blázny, psychouše a cvoky v mém Psychovillu.

Přiznám se vám, tenhle blog jsem původně chtěla zrušit, protože to byl dříve můj deníček, ale všechny články
jsem smazala, protože to byli takové ty typické články 15tileté puberťačky s depresemi. Neříkám, že jsem nyní jiná, ale opět jsem dostala chuť psát si deníček, ale nechci deníček, který může ukradnout někdo, koho znám a přečíst si ho. Chci deníček, který budu psát formou blogu pod anonymní přezdívkou a který si sice bude moci kdokoliv přečíst, ale jelikož tuto stránku nikdo z mých blízkých lidí nezná, tak mi to může být jedno. Třeba tu zjistím, že je tu někdo se stejnými myšlenkami jako já. :)

Možná by to chtělo se nejprve představit a říct pár stručných věcí o mém životě. Tak jméno říkat nebudu, ale říkat
mi můžete Dalia. Proč Dalia? Podívejte se na Konec druhé série The Originals a pochopíte, miluji charakter té postavy. Věk je též celkem osobní, ale když budete vědět, že mi je sedmnáct, tak se asi nezblázním. Co se týče mě, jako osoby, jsem dost depresivní člověk, i přes fakt, že beru antidepresiva, chodím na pravidelná dechová sezení a snažím se držet relativně v klidu Bohužel taková nejsem a klidně se přiznám, jsem psychopat, ale jelikož jsem umělec a jméno mého blogu nese název "Psychoville", tak to mám v rámci možností dovolené. Tohle je asi tak ve zkratce vše, co bych o sobě chtěla říct, zbytek pochopíte z textu.

Peace ^^