Málem jsem umřela?

17. května 2016 v 15:14 | Dalia
Ahoj lidi,

hned na začátek se vám chci omluvit, zda tu budou nějaké gramatické chyby, píšu tento článek jen jednou rukou, protože ta druhá je zlomená na padrť, takže tento článek budu psát kurva dlouho a určitě s kurva velkýma chybama. Tak jen tak pro začátek.



Chtěla bych se s vámi podělit o mou perfektní a strašně příjemnou životní událostí, která se stala tento víkend. Bourala jsem. Tedy... ne já, jeden člen mé rodiny. Stále chci zůstat v jisté anonymitě, takže nebudu zmiňovat detaily, stačí jen, že jsem tam byla s kamarádkou a ten člen rodiny byl pod vlivem alkoholu. Ano, teď si všichni můžete říkat, že to byla moje chyba, že jsem do toho auta lezla a já to chápu... Taky si to myslím. Mám tu ale dva takové argumenty, ketré mě sice nezachrání, ale já si je i tak napíšu. První byl ten, že jsem byla šíleně unavená, ale fakt šíleně... A druhý je ten, že mám z toho člena jistým způsobem strach. Bála jsem se mu vzepřít. A samozřejmě jsem to odsrala nejvíc. Mám zlomenou ruku, naraženou klíční kost, nemůžu se moc hejbat, všude po těle mám modřiny a šrámy, rozseklé koleno, spálený celý obličej, ach... Jednoduše trauma na celý život. Asi si teď říkáte, že to je ještě v pohodě, že jsem mohla dopadnout mnohem hůř, ale já si i tak stěžuju, protože když zjistíte, že jste byli takový kousek od smrti a dva dny na to vám ještě jedna holka se kterou jste dříve kamarádili a teď jste se pohádali napíše, že je škoda, že jste nechcípli, tak to docela zabolí. Myslela jsem si, že se ze svého depkařského období už pomalu dostávám. Píču.


Abych pravdu řekla, kromě vlny vzteku, která proplouvá celým mým tělem, cítím smutek. A bolest, ne fyzickou (tu taky), ale hlavně psychickou. Už jen z pomyšlení, že jsem tímhle ublížila i kámojdě, která jela s námi. Cítím beznaděj, protože to nedokážu vrátit zpátky a strach z toho, co bude následovat. Protože tímhle to nekončí. Cítím jako by se všechny negativní pocity uvnitř mě slévaly do jednoho a ten mě ovládal. Chce se mi brečet, řvát, mlátit, kopat, šílet. Ale nic z toho udělat nemůžu.

Inu, jinak si zítra jedu do školy odprezentovat závěrečnou práci a pak lítat po doktorech jak kokot. Takže jsem vám chtěla napsat jen tohle a jinak vám popřát hezké dny (rozhodně hezčí, než ty moje), takže peace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jennifer Jennifer | E-mail | Web | 17. května 2016 v 15:47 | Reagovat

Awww nepríjemné. Ale, každý robí chyby a ty si urobila práve túto...poučila si sa a ideš ďalej. :) Samozrejme,že to nebude ok všetko behom sekundy a potrvá to istý čas kým sa dáš naspäť do pohody ale ako píšeš...žiješ, to je asi to najhlavnejšie nie? :)
Držím palce, nech sa dáš čo najskôr dokopy. :) :) ;)

2 E. E. | Web | 17. května 2016 v 15:52 | Reagovat

hlavne, že sa ti nič vážnejšieho nestalo, prajem skoré zotavenie, nehody sú strašná vec, ale treba si zobrať ponaučenie do budúcnosti. :( :(
drž sa. :)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. května 2016 v 18:08 | Reagovat

Vyčítat si něco, co už se stalo nemá smysl... minulost nezměníš. Ale poučíš se s ní do budoucna, kterou ještě můžeš změnit.

4 Ellí Ellí | Web | 18. května 2016 v 15:20 | Reagovat

To je skutečně nemilé, ale hold s alkoholem za volantem se riskovat nemá... No co, teď už s tím nic nenaděláš, tak se hlavně dej brzy do kupy ;).

5 Iff. Iff. | Web | 20. května 2016 v 14:55 | Reagovat

Jo psát o tom, že se nemá řídit pod vlivem a jezdit s někým pod vlivem bychom tu mohli donekonečna, ale je dobře že jsi nedopadla hůř, ruce i nohy ti zůstaly a můžeš kráčet dál s jednou další nepříjemnou vzpomínkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama