Buďte nezastavitelní...

11. června 2016 v 23:00 | Dalia
Zduř,

ano, další nesmyslný článek, při kterém si Dalia vylije své neposedné srdíčko. Abych začala hned ze začátku něčím pozitivním, konečně mi sundali sádru. Hned to ale pokazím nepříjemnou zprávou, že ta ruka bolí jak čert a cvičení a rozhejbávání bolí ještě kurevsky víc. Ale co už, musím být silná. To jest být vlastně náplň celého dnešního článku. Být silná.




Teď si asi budou všichni myslet, že mi už úplně hráblo a nebo budete prostě číst dál, co mám na jazyku. Nebo spíš na klávesnici. Jednoduše se snažím být silnější a silnější. Abyste pochopili, proč tohle píšu, vysvětlím vám tu hodně zkráceně celý svůj život. Už odmalička jsem šikanovaná, taková ta v rohu, šedivá myš. Každá třída má svého alfu, který šéfoval celé třídě a okolo něj se všichni motali. Pak má také přesně takovou šedivou myšku, která ač se snaží sebevíc, prostě si z ní každý akorát utahuje a směje se jí. Je to prostě ten nejslabší jedinec. To přesně jsem byla já. Od šesté třídy se to ovšem začalo zmíňovat, protože jsem poznala jednu holku, která mi ukázala úplně jiný pohled na život. Do té doby jsem byla furt zaprdlá a ufňukaná, tlustá holka. Sice jsem to samé i teď, ale právě proto píšu tento článek. Ani nespočítám, kolikrát jsem už psala takovéto články, kdy jsem sama sobě slibovala, že od teď budu silná a podobný píčoviny. Samozřejmě jsem to nikdy nesplnila na 100%, ale vždycky jsem se trošičku zlepšila a postupně se posouvala blíž ke svému vysněnému ideálu. Kdybych měla porovnat svoji osobnost v deváté třídě a teď, tak nevím jak ostatní, ale já vidím velkou změnu, což je důležité. Lidská průbojnost a chtíč.

Asi nikomu nemusím vysvětlovat, že nikdy není pozdě začít se zlepšovat a posouvat své hranice nemožného. Protože každý má své hranice někde jinde, ale nikde není napsáno a orazítkováno, že své hranice nemůžete posouvat. Třeba moje hranice dřív byla, že nikdy nedokážu zhubnout a ejhle... Zhubla jsem za půl roku skoro 12 kilo a stále pokračuju. Nevzdávám se, sílím, zlepšuju se ve všech směrech, protože to jsem já. S každým pádem se člověk jen posilňuje a otužuje vůči okolnímu světu, je jen na člověku, kolik je schopen vytrpět bolesti, aby objevil své skutečné hranice. Ne ty, které si ze strachu a z lenivosti sám vytvořil. To samé je s odvahou. Člověk se tak moc bojí předsudků, že nedokáže projevit svůj skutečný názor, udělat něco, na co nikdo jiný nemá "koule", nebo-li odvahu. Odlišit se.

Proto vám já říkám, zatněte pěsti (taky bych je zatla obě, ale asi bych chcípla bolestí) a snažte se překročit všechny své limity, buďte silní a nezastavitelní. Jednoho dne na vás všichni budou zírat, že co jste to dokázali a já budu ta, která vám bude věřit už od samého začátku, protože vy na to máte.

So good luck and peace. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Call me Anit ❤ Call me Anit ❤ | Web | 18. června 2016 v 23:22 | Reagovat

Presne! Když nebudem prubojní a nebudem riskovat, nic tim nezmenime. Nic se tim nevylepsi.
A ty hranice, souhlasim. Nikdy není pozdě. Proto neříkej "nikdy se mi to nepovede". Jde to. :-)

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 7. července 2016 v 21:49 | Reagovat

Svým způsobem jsem se vyvíjela podobně... Takovéto články jsou důležité, přesevše pomáhají. Tak jen směle do toho, buď tím, kým chceš být chceš.
(Zajímavá písnička, neznám mnoho českého rapu, co je příjemný na poslech i člověku poslouchajícímu metal =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama