Co tě nezabije, to tě posílí

9. července 2016 v 23:45 | Dalia
Zduřík kámojďáci,

od posledního článku uběhl skoro měsíc a já se tak nějak stále snažím posouvat se dál a dál. Vlastně jsem za poslední dobu zjistila ještě pár dalších novinek, které by možná někomu mohli pomoct. Samozřejmě nechci být nějaký otravný motivační šašek, kterých je tu plný internet. Na druhou stranu, pomyšlení, že tohle vypsání svých myšlenek prospěje jak mně, tak možná i některým z vás.



Každý z vás určitě zná pocit, kdy vás něco dokáže položit na dno. Mnoho lidí by mi mohlo oponovat, že jsou silné osobnosti a je jen tak nic nepoloží, ale jsou to píčoviny. Každý si někdy sáhne na dno, ač si to připustí, či nikoliv. To je každého věc a já mu do toho lézt nebudu. Já jsem zastáncem názoru, že každé zlo je k něčemu dobré. Je to sice už všem známá věta, ale já ji i tak připomenu, protože mi přijde, že v dnešním světě je hodně lidí, kteří tuto větu zapomínají: Co tě nezabije, to tě posílí. Na světě je celých 7 miliard lidí a kolik z nich se tímto heslem, mottem (nazvěte si to jak chcete) řídí? Budu ráda za jednu miliardu a to možná přeháním. Lidi jsou hrozně ufňukaný a je pro ně strašně pohodlné si prostě jen dřepnout na prdel a depčit. Samozřejmě jsem do jisté chvíle nebyla jiná a doteďka mám dny, kdy i na mě všechno dopadne. Důležité je ale sebrat se a jít dál. Představme si náš život, jako jednu dlouhou dálnici, kde je zpousta překážek, které se nám snaží zatarasit cestu a píchnout nám kola, rozmrdat to auto na padrť, ostřelit nás a já nevím co ještě. Pointa spočívá vtom, že není důležité v jakém stavu pojedeme po té své dálnici, hlavní je jet dál a z každé překážky se zotavit a vrátit se do života ještě silnější a sebejistější, než předtím. Já pevně věřím, že v každém z nás tkví jistý zvířecí pud. Tím mám na mysli hlad. Nemyslím hlad na jídlo, myslím tím hlad, který nás žene dál, posouvá nás v té naší imaginární dálnici, které říkáme život.



Všechno tohle je jen o uvědomění si priorit. Jestli si je pro nás priorita v životě něco dokázat, zanechat po sobě nějaký odkaz, ať to jsou dobře vychované děti, nějaká společnost, vyprodané haly, umělecká díla, cokoliv. Ničeho z toho nedosáhne člověk, který nebude na sobě tvrdě dřít, bude se stále utápět ve svých vlastních životních potížích a neustále si myslet o prdeli.

Nikdo mi nevymluví, že i v tobě (člověku, který právě čte tento článek) žije je nějaký vnitřní problém, který nechce pryč, nechce zmizet. Já samozřejmě neznám návod, jak ho vyřešit, můžu ti pouze ukázat cestu. V první řadě se nesnaž ten problém vymazat, zakrýt, udusit. Musíš si ho připustit, vědět o tom, že tu je. Může to být nějaká tragická událost, bolest, něco, co si udělal a bolí tě to, je toho hodně. Připusť si to, jinak se toho nezbavíš. Stačí jen pořádně se rozbrečet, někomu se svěřit, napsat to, hlavně to v sobě nedrž. Nesnaž se hrát si na hrdinu. Poté si dej nějaký čas, kdy se budeš zotavovat. Nic nezmizí jen tak a to je asi jedna z hlavních věcí, které jsem se naučila. Čím víc pospícháš, tím horší a delší proces to potom bude. Až si budeš jistý, že můžeš zase fungovat, jdi do života a uvidíš, že tě to akorát posílí. Hlavní je nedusit to v sobě.

Tohle je tak nějak všechno, co jsem ze sebe chtěla dostat ven... a jak mi je líp. :D Doufám, že to aspoň někomu pomůže, mě tohle předávání lidem své myšlenky pomáhá hodně, takže přeju všem jen to nejlepší a nezapomínejte: Co vás nezabije, to vás posílí!

Peace s vám lidi !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama