Neboj se riskovat!

18. srpna 2016 v 22:09 | Dalia
Zdravím lidi,

dneska bych se s vámi ráda podělila o jednu, celkem vážnou věc. Vážná je pro mě už z důvodu, že se jedná o moji budoucnost a o můj životní směr, kterým se vydám. Je možné, že si u sedmnáctileté holky poklepete na čelo, ale pro mě je moje budoucnost priorita číslo jedna. Momentálně se můj život vyskytl na rozcestí: buď a nebo. Logicky je jen na mně, pro co se rozhodnu, ale než vám řeknu, jaké jsou varianty, pojďme se ve stručnosti podívat na mě. Já jsem člověk, co si většinu času nenechá poradit, má v oblibě motat si hlavu myšlenkami "Co by, kdyby" a nemá absolutně páru o tom, kde bude za rok, natož za tři roky. Právě proto se musím rozhodnout teď. Ano, v sedmnácti. Ano, jako naprosto dospělý a vyrovnaný člověk. Ano, teď.




Je mi naprosto jasné, že většina lidí stále neví, oč v tomto článku vlastně jde. Sere mě můj pohled na sebe sama. Sere mě moje povaha, jak lehkovážně dokážu brát určité věci. Sere mě moje lenost a naprostý nezájem vůči všemu, co se okolo mě děje. Jak jednoduše beru svůj život a svojí budoucnost. Přesně tohle já nechci. Přijdu si momentálně vrcholně odporná, kam jsem se já ve svých 17ti dostala. Nikam. Samozřejmě je sice pravda, že dělám školu s maturitním oborem, ale k čemu mi to je, když se nikam neposouvám. Chodím do práce, ano, ale s odporem a myšlenkou, že si to tam odsedím a pak zase půjdu ven s kámošema, se kterýma neudělám nic produktivního. Moje momentální fyzička je na bodu mrazu a možná ještě níž. Navykla jsem si na energiťáky, přežírání se večer, nulový pohyb. Jsem neustále ve stresu a veškeré snahy na lepší život odkládám na neurčito. Přijde mi, jako by se na mě nalepil nějaký zasraný komár a ten ze mě vyšťavoval všechnu mojí duševní jistotu a pozitivní náladu.

A co se týče rozcestí: buď a nebo?
Buď znamená tu část, kterou já absolutně nechci a hnusí se mi... Zůstat tam, kde jsem teď, srát na sebe a skončit s veškerými nadějemi. Vystačit si s tím, co mám a nějak přežívat svůj zatraceně nudný život. Kouřit, pít, žrát po večerech a chodit jako mrtvola v živém těle. Heh.. odpor.
A nebo...
Představa na výběr "buď" se mi tak neuvěřitelně hnusí a je mi vrcholně odporná, protože tím způsobem bych se pomalu začala zabíjet i fyzicky. Myšlenka začít sama u sebe, bez pomoci ostatních, bez antidepresiv (které jsem mimochodem vysadila už před 1-2 měsíci) a bez veškerých okolních vlivů mi přijde krásná. Je pravda, že jsem si tohle řekla už bilionkrát a trilionkrát jsem to nedodržela, proto si pohrávám s možností neříkat "začít", ale pouze se dopracovávat ke své lepší variantě. Zlepšovat nebo zdokonalovat. A nebude to od zítřka, od září, od silvestra. Bude to teď.

Mé rozcestí, buď svůj život úplně zahodit a smířit se se 30% spokojenosti, nebo se začít (tady si to slovo ještě dovolím) se svojí budoucností konečně něco dělat a být plnohodnotně šťastná. To, co vám začínalo psát tento článek, byla slečna/žena/debil, která se bála změn, vyjít ze stereotypu. Nicméně, ta slečna/žena/blbeček, co tento článek bude ukončovat se rozhodla nebát se riskovat a dělat pro sebe maximum.

Chci být konečně šťastná a spokojená se svojí životní cestou. (Nečekat na zázrak, který stejně nepřijde, protože mu ujel vlak.)
Takže peace s váma a nebojte se vzít svůj život do SVÝCH rukou. Ne do rukou vašeho strachu a lenosti.
Pa :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vigidonské království Vigidonské království | Web | 18. srpna 2016 v 22:14 | Reagovat

To je velmi moudrý článek a já ti přeju, aby jsi dokázala všechno, co sis v tuto chvíli předsevzala.

2 Taychi Taychi | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 22:14 | Reagovat

Je ti jenom 17. Co chceš? Já mám tyhle pocity taky a to je mi jen o rok víc. A stejně... dneska lidi začínají víc plnit svoje sny až po škole. A energitáky nepij, pokud se v nich nevyznáš, je to sranec. :) Dneska se lidi dožívají 70 let s přehledem. Nemůžeš v 17 mít rodinu, být uspěšná... Co bys pak chtěla v dalším věku dělat? :D Prostě buď ráda, že se po práci těšíš na kamarády. A taky mžeš prostě začít cvičit. To je vše. Těš se z každodenních maličkočkostí a nečekej na veliké cíle. I škrábání brambor pro rodinný oběd je nádherné, protože se ti to reálně stane v 17 než  že budeš mít práci, která tě baví a taky že začneš cvičit jako atletky na LOH... to se ti lussknutím prstu nestane (mimo to ty altetky ve 30 končí... a musí si najít jinej job)

3 Dalia Dalia | Web | 25. srpna 2016 v 21:59 | Reagovat

[2]: Naprosto tě chápu a čekala jsem takovou reakci. Nicméně já na sebe kladu velký důraz a očekávám od sebe víc, než bych měla... Vím, že to není v pohodě, ale já jsem taková a potřebuju, aby se mi můj život ubíjel tím správným směrem a abych si tím byla jistá už teď, ne za 5 let. Co se týče cvičení, já dřív chodila do fitka, ale kvůli autonehodě jsem přestala a teď zase chci začít :) Rodinu teď nechci, to proboha ne! :D A být úspěšná? Tohle slovo má strašně mnoho významů a je jen na člověku, jak si ho postaví :) Kdyžtak si přečti ještě jednou ten odstavec "bud a nebo" :)

4 Taychi Taychi | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 16:32 | Reagovat

[3]: Já to pochopila dobře, neboj. Mám od malička vštípeno: Buď to dělej na 110 % nebo to nedělej, najde se někdo, kdo to umí tak dobře. - Takže na sebe taky kladu vysoké nároky, pořád, ale lepší se to. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama