Říjen 2016

Za chvíli už osmnáctiletá

23. října 2016 v 12:59 | Dalia
Ahojte,

díkybohu mám teď při neděli volnou chvilku, abych konečně vyprodukovala nějakou článkovou kreaci. Nicméně, dneska to bude atypická článková kreace. Věřte tomu, nebo ne, ale bude mi za dva týdny osmnáct. Budu plnoletá, dospělá, říkejme tomu jak chceme. Prostě jen... přijde mi, že většina lidí to jen tak obejde, necítí žádnou změnu, nic. Já si ale přijdu tak neobvykle (a to mi ještě ani 18 nebylo jen tak by the way), jako bych za dva týdny dostala schopnost plnohodnotně změnit svět. I kdyby to měl být jen můj svět, ale přesto. Budu moct chodit kam chci, pít, co chci, dělat, co chci, organizovat, co chci. Žít, jak chci. Samozřejmě se ze mě nestane to, čeho se moje máma bojí (ne, nebudu feťák... ne větší, než už jsem :D), ale jde mi o prostý fakt, že budu moct opravdu žít, mít nějaké vzpomínky, moct změnit pár věcí, "rozlétnout" se. Nevím jak to popsat, protože do teď jsem měla výchovu, která mě trošku dusila. Tím nechci nijak pošpinit mámy výchovu, jsem si jistá, že mě vychovala perfektně (až na těch pár chybek o kterých si právě povíme). Dá se říct, že být furt jenom doma, nemoci se nikam podívat, u nikoho spát, cestovat tak maximálně po svém městě a dusit se, to bylo trošku na prd, ale chápu důvody. Nicméně, proto se tak těším na své 18tiny. Možná to bude vážně znít přihlouple, dětinsky a pubertálně, ale já se těším, až si půjdu se svými staršími přáteli, kterým už bylo 18 na sklenku vína. Nebo si v létě (až budu mít řidičák -doufám-) jen tak půjčíme auto a pojedeme třeba na Moravu, nebo do Prahy, nebo do Krkonoš. Zkráceně, budu si moci plnit sny, které jsem dřív nemohla.