Listopad 2016

Uvězněná v mysli

24. listopadu 2016 v 21:24 | Car~
Ahojte, dneska neokecávám a pojedu rovnou to, co je ze mě.

Poslední dobou v sobě nosím strašný břemeno, který ale nedokážu popsat, uchopit, prohlédnout si ho, prakticky ani nevím, proč tam je. Jako bych měla něco navíc, co mě zatěžuje. Bolí mě hlava, nemůžu souvisle přemýšlet, stále se mi rojí další a další myšlenky, které se vzájemně překrývají a tvoří kouřmo (sfumato). Krása na pohled, ale pro člověka, co tohle umělecké dílo má v hlavě je to boj o přežití mysli. Do toho každý den se mi do toho obrazu přidá další vrstva, takže den ode dne je to těžší a masivnější. Jako lavina.
Do toho mám v sobě strašný zmatek, co se vlastně děje, co je správné, co mám udělat, abych se zavděčila všem a zároveň s tím sama souhlasila. To břemeno mám po celé délce svého těla. Od hrudi až po podbřišek a každá část bolí, stahuje se a těžkne. Klamu svou mysl, že je to v pořádku, že nějaká ta nejistota je v pořádku, že to nevadí. Vždyť se to zvládne, dej tomu čas. Prakticky ani nevím, co píšu, myšlenky přichází a zase odchází, bolest stoupá, nejistota se roztahuje a úzkost proniká do celého těla, až do mysli, kterou zaplavuje zoufalými rozhodnutími. A zoufalá rozhodnutí plodí zoufalé činy. Zrovna dneska jsem za jeden takový dostala zjebáno. Protože jsem se asi už stala otrokem ostatních? Nebo jsem jen blbá a naivní. Nebo...
Bolí mě už to samotné přemýšlení, mám výčitky, že všechno může být jinak, bojím se, co se stane, když tohle, támto a to mezi tím. Že každé rozhodnutí má své pro a proti a co když se rozhodnu špatně a ponese to ještě horší následky, nebo že každé štěstí má svou cenu a prostě už z toho šílím. Svět dospělých je 2x tak na píču jako svět puberťáků. Ti mají aspoň právo být "puberťáci". Mě už vlastně bolí úplně všechno. Nezvládám absolutně nic, ani posraný nekouření. Ani posraný pravidlo, že láska není pro všechny, že rodina není vždy při tobě a že životní priority nemusí být vždy splnitelné.
Tohle je tak depresivní článek, ale i tak ho vydám, aby lidi věděli, jak to dopadá, když necháte psychopata behat volně po světě. Je to zkurvenou dobou, kdy peníze jsou všechno, lidi jen loutky vyšších pánů a svoboda je tu cizí pojem. A deprese je v této době akorát název pro lidi, kteří nemají n očích nasazené růžové brýle.

Peace s váma lidi.